V minulých dnech...

21. února 2018 v 22:48 | Loretta |  Deníček
Zdravím!
Jak se máte? Já mám teď vžiotě docela shon, ale trápí mě pár věcí...


Ale nejdřív bych Vám chtěla poděkovat za úžasnou podporu, moc si jí vážím! Dodala mi sílu k tomu hledat to, co chci já, a ne to, co chtějí ostatní. A k těm kamarádům - ano, jsem samotářka. Někdy mám svůj klid ráda, ale někdy bych zase chtěla být ve společnosti s někým, s kým si rozumíme. Poslední dobou jsem zjistila, že si se svými spolužačkami vlastně nemám ani co říct. Pořád je to samé štěbetání mezi sebou a nedokážu nějak přijít na chuť tématům, o kterých se mluví. Sorry, ale u oběda se fakt o hubnutí bavit nehodlám, obzvlášť, když štíhlý holky nadávají, jak strašně jsou tlustý a že by naměly tolik jíst, bla bla bla... Takže asi tak. Mám jednu kamarádku, se kterou se fakt cítím dobře, tak nějak jinak :D Máme spoustu společných zájmů a nejraději bychom jenom chodily do divadla ;D Díky Bohu za ni! Akorád škoda, že se nevídáme tak často :/
Ale teď k věci, která mě už pár dní leží na srdci...
V neděli jsem měla takovou slabší chvilku a nacpala se k prasknutí vším možným "zdravým a povoleným" jídlem, co jsem kde našla. Převážně to byly teda knäckebroty a ovoce, ale i tak mě bylo z toho v pondělí dost blbě. Ještě v úterý jsem se cítila, jako bych snědla beton, a tak jsem se rozhodla pro takovou očistu. Teď si dám pár dní převážně na ovoci, zelenině, jogurtech a občas i nějakým tom sýru či proteinové tyčince. Nic, po čem by mi mohlo být těžko. Taky jsem začala cvičit. Zkouším, co to se mnou udělá, když si dám ráno a večer čtvrt hodinky intenzivního posilování. Pořád nadávám, že nemám čas, ale ona v tom bude mít spíš prsty moje lenost :D Ale já ji vyženu :P
A teď k tomu úlně nejhlavnějšímu... Nevím, jestli jsem se zmiňovala, ale mám mladší sestru. A ta taky hubne, a v posledních dnech radikálně změnila jídelníček. Prakticky žije jen na ovoci, zelenině a proteinových nápojích. Dělá mi to starosti už jen z toho důvodu, že si před pár lety anorexií prošla. Nechci, aby se to opakovalo, změnilo mi to život a ještě teď jsem se z toho pořádně nevzpamatovala... Ale o tom psát nebudu, nechci nějak zasahovat do sestřina soukromí. Co mě ale dostalo, byly moje myšlenky. Najednou jsem měla pocit, že zase něco dělám špatně. Nějaký hlásek v hlavě mi našeptával, že takhe nezhubnu. Že bych snad taky měla jíst jen minimum, co se dá. Zase jsem viděla všechny své tuky a protivila se sama sobě. Nechci zase skončit tam, odkud jsem se nedávno vyhrabala. Nebojím se zas tak o to, že bych přestala jíst, protože na to teď nemám sílu. Bojím se, že zase budu nenávidět sama sebe a není nic horšího než trávit čas s osobou, která se Vám protiví. Bojím se svých myšlenek, které mě dokáží zahnat do kouta. Chtěla jsem tímto blogem podporovat ostatní, aby se měli rádi, ale myslím, že nejdřív budu tu podporu potřebovat sama...

Vaše Loretta
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vivien-for-ana vivien-for-ana | 24. února 2018 v 12:55 | Reagovat

Loret, ty to zvládneš! Jsi starší než Tvá sestra a možná by na Tebe dala, nemusíš jí zasahovat do života, ale když si s ní šetrně promluvíš (nevím jak k sobě máte blízko), svěříš se jí s tím, co trápí tebe ... třeba tu oporu najdeš až takhle blízko ... Držím Ti palce, je to těžké, ostatně, co v životě není ... buďto budeš překonávat těžké překážky a posouvat se dál, a nebo stát na místě a mlátit sebou ze strany na stranu o všechny ty překážky kolem, až se tím ubiješ ... (obrazně řečeno). Jsi mlaďoudnká, tak mysli na budoucnost a nezakřikni tu svou milou osůbku. Myšlenky, které na blog píšeš vypovídají o tom, že jsi hodnotný člověk, který má mozek i srdce :D Tak si to uvědom, a měj se trochu ráda!!! :D Perfektnost = uměle nastavená pravidla společností, neexistuje vesmírný řád, který Ti řekne, budeš perfektní jen s touto váhou a výškou ... to jsou umělé normy vytvořené systémem, ve kterém žijeme. Myslím si, že jestliže je nějaký vesmírný řád, tak perfektní je ten, kdo žije sám za sebe - má SE rád a má rád BLIŽNÍ, které si pustí do srdíčka ... to kolem, to jsou jen existující existence, které Ti ani nemusí nic hodnotného dát, prostě tu jsou a patrně ještě nevyspěly tak jako ty, tak si z těch střelených slečen u oběda nedělej takovou hlavu, nech je být, a zkus najít cestu ke své mladší ségře, jistě to pár věcí vyjasní, uvidíš :)

Měj se krásně, a jídlo není lék, ani koníček, je to v určité míře nutnost, abychom žili, a neměli bychom ji zneužívat k řešení stresových situací :) Stejnak nepomůže :D  (ale také bojuji se stresovým jedlíkovstvím :D ) Je to hold všechno boj, ať zvolíš jakoukoliv cestu, bude to boj, a to je život :) A buď se u toho budeš smát, nebo se mračit a nenávidět ... tak co je lepší? :)

Drž se, přeji hodně sil, a věř si, a dej víc sama na sebe, nekopíruj okolí a dělej, co je Tobě vnitřně nejblíže :) Jedině tak budeš skutečně vyrovnaná a pak i šťastná :)

2 Alice Alice | Web | 24. února 2018 v 15:31 | Reagovat

Myslím si, že jeden skvělý kamarád je lepší než deset špatných :) Pokud ségra jí opravdu hodně málo, určitě by bylo fajn ji trochu pohlídat, nebo na to aspoň upozornit rodiče...aby to pak nedopadlo špatně :/ Každopádně ty to děláš dobře, Lori, určitě v tom pokračuj♥ Nenech se zblbnout, nestojí ti to za to!

3 B. B. | Web | 25. února 2018 v 14:24 | Reagovat

Já jsem taky samotářka a držím se pevně okruhu mých přátel. Okruh se skládá z 90% kluků, holky u mě nemají příliš velkou šanci, to už jí musím jó věřit, ale když vidím, jak se dnešní holky chovají, tak tam moc šancí nevidím.
A věřím, že to zvládneš!:)

4 skinnyandbeautiful skinnyandbeautiful | Web | 27. února 2018 v 20:30 | Reagovat

taky jsem samotářka ale mam pár přátel a to mi stačí...lepší jeden než sto falešných kterým nemůžeš nic říct.
pokud máš o sestru strach zkus s ní promluvit, třeba se ti svěří a nechá si pomoct...zvládneš to neboj :)
btw. nechceš spřátelit?? napiš mi na blog prosím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama